Názvy jednotlivých zubů: Jak se orientovat v ústní dutině

Když vám zubař řekne, že máte problém s pravým dolním řezákem, nebo že vám chybí pravý horní molár, nevíte, o jaký zub vlastně jde? Mnoho lidí si myslí, že zuby jsou jen „přední“ a „za zadní“ - ale ve skutečnosti každý zub má své přesné jméno a pozici. Když poznáte názvy jednotlivých zubů, lépe rozumíte lékaři, lépe se staráte o své zuby a dokonce i lépe vybíráte zubní pastu nebo čistící nástroje. Není to žádná věda - jen se naučíte základní logiku.

Zubní arch: jak jsou zuby uspořádané

V každé ústní dutině máte dva zubní oblouky: horní a dolní. Každý z nich obsahuje 16 zubů u dospělého člověka - to znamená celkem 32. Tyto zuby nejsou náhodné. Jsou uspořádané do čtyř skupin podle tvaru a funkce. Pokud si to představíte jako řadu domů na ulici, každá skupina má svou „ulici“ a každý zub je jedna „adresa“.

Nejprve se podívejme na ty nejviditelnější - řezáky. Jsou to ty ploché, ostré zuby uprostřed. Slouží k řezání potravy. Máte je čtyři: dva nahoře, dva dole. Každý má své přesné označení. Například „levý horní řezák“ nebo „pravý dolní řezák“. Nejčastější chyba? Lidé si myslí, že všechny řezáky jsou stejné. Nejsou. Horní jsou širší a mají jemnější hranu, dolní jsou užší a často trochu zakřivené.

Kanínky: zuby pro držení a roztrhávání

Asi tři zuby od středu v obou obloucích najdete kanínky (nebo „kličky“). Tyto zuby mají ostrý, špičatý tvar. Jsou navržené tak, aby držely potravu, když ji roztrháváte - třeba když kousnete do jablka nebo masa. Kanínky jsou nejdelší zuby v ústní dutině. Většina lidí si všimne, že jsou o něco výraznější než ostatní. Mají jednu důležitou vlastnost: jejich kořen je nejdelší ze všech zubů. To je důvod, proč jsou tak pevné a proč je těžké je vytáhnout.

Kanínky jsou klíčové pro správné zarovnání zubů. Pokud je některý chybí, ostatní se mohou posouvat. To je důvod, proč dentisté vždycky kontrolují, zda máte oba kanínky - a zda jsou na správném místě.

Přední a zadní tržáky: co je co?

Po kanínkách následují tržáky. Ty jsou rozdělené na dvě skupiny: přední a zadní. Přední tržáky jsou první zuby za kanínky. Mají dva hrbolky na čelisti a slouží k drtění potravy. Zadní tržáky jsou větší, mají čtyři nebo více hrbolků a jsou odpovědné za drcení potravy na kousky, které se dají polykat.

U dospělých je 8 tržáků: 4 přední a 4 zadní. Ale nezapomeňte - u dětí nejsou zadní tržáky. Ty se objeví až kolem 12. roku života. A pak jsou ještě třetí tržáky - tzv. osmáky. Ty se objevují nejpozději - obvykle mezi 17. a 25. rokem. Mnoho lidí je má, mnoho jich nemá. A mnoho jich je musí vytrhnout, protože nemají místo.

Mléčné zuby: jak se liší od trvalých

Děti mají jen 20 zubů - ne 32. Tyto zuby se nazývají mléčné. Jsou menší, tenčí a mají jiný tvar než trvalé zuby. Každý mléčný zub má svůj náhradník - trvalý zub, který ho vymění. Například mléčný řezák je nahrazen trvalým řezákem, mléčný tržák se vymění za trvalý tržák.

Ale pozor: mléčné zuby nemají zadní tržáky. To znamená, že děti mají jen 8 tržáků - všechny přední. Zadní tržáky se objevují až později. To je důvod, proč se u dětí někdy zdá, že „nemají zuby dozadu“. Nemají je proto, že ještě nejsou připravené.

Nejčastější chyba? Lidé si myslí, že mléčné zuby nejsou důležité. Ale to je nesmysl. Pokud se mléčné zuby rozpadnou příliš brzy, může se to projevit později - například špatným zarovnáním trvalých zubů. Děti potřebují stejně dobrou péči o zuby jako dospělí.

Jak se zuby označují? Systém FDl a čísla

Dentisté používají dvě hlavní metody, jak označit zuby. První je systém FDl - to je zkratka pro „Fédération Dentaire Internationale“. V tomto systému je každý zub označen číslem od 11 do 48. Jak to funguje?

• Horní pravá část: čísla 11-18
• Horní levá část: čísla 21-28
• Dolní levá část: čísla 31-38
• Dolní pravá část: čísla 41-48

Číslo 11 je první horní řezák. Číslo 18 je třetí horní tržák - osmák. Číslo 48 je třetí dolní tržák. To je vše. Pokud vám zubař řekne „máte kariés na 36“, víte, že jde o levý dolní druhý tržák. Není to složité - jen se to naučíte.

Druhý systém je používán v běžné komunikaci: „pravý horní molár“, „levý dolní řezák“. To je pro vás většinou dostatečné. Ale pokud chcete lépe rozumět zubaři, vědět, co vás očekává, nebo se naučit, jak se zuby označují v lékařských záznamech, systém FDl je užitečný.

Proč je to důležité?

Představte si, že vám zubař řekne: „Máte zánět na pravém dolním druhém tržáku.“ Když nevíte, co to znamená, můžete si myslet: „No, to je nějaký zub za tím, co mám za zuby.“ Ale když víte, že je to zub číslo 46, víte přesně, kde je. A víte, že je to zub, který se často zaniká, protože je těžko dostupný pro čištění.

Umožňuje to i lépe volit nástroje. Například, pokud máte problém s osmákem, potřebujete zubní kartáček s tenkou hlavičkou a možná i mezizubní kartáček. Pokud víte, že máte citlivé řezáky, vybíráte pastu s nižším obsahem abrazivních látek.

Navíc - pokud se rozhodnete pro ortodontii, budete potřebovat přesně vědět, který zub se má posouvat. Když víte, že vaše „pravá horní kanínka“ jsou příliš vysoko, můžete lépe diskutovat s lékařem o plánu léčby.

Co dělat, když se zuby mění?

Když dítě ztrácí mléčné zuby, mnoho rodičů si myslí, že je to „jen přechodné“. Ale ne. Každý ztracený zub je důležitý. Pokud se mléčný zub ztratí příliš brzy, může se stát, že trvalý zub nemá místo. Výsledkem je špatné zarovnání, přeplnění, nebo zub, který roste šikmo.

Proto je důležité, aby děti navštěvovaly zubaře už od prvního zubu. A když ztratí zub, zubař může použít tzv. mezizubní uchovávací zařízení - to je malý kovový kousek, který udrží místo pro trvalý zub. Je to jednoduché, levné a efektivní. A mnoho rodičů o něm ani neví.

Co je nejčastější chybou?

Nejčastější chyba je, že lidé nevědí, které zuby jsou které. A proto se neustále ptají: „Je to ten zub za tím?“ nebo „Máte na mysli ten, co je za kanínkem?“

Nebo se bojí zubního lékaře, protože si myslí, že „to je nějaká tajemná věda“. Ale není. To je jen jazyk - a jakýkoli jazyk se dá naučit. Stačí si vytisknout obrázek zubního oblouku, přečíst si názvy a zapamatovat si, že číslo 11 je vždy první horní řezák. Za týden to budete znát.

A když to víte, přestanete být „příjemným pacientem“ a začnete být zodpovědným uživatelem svého zdraví. A to je to, co každý zubař chce.